Jaroslav Hutka - Drahokamy

Na východě růžové poupě rozvilo se v jasný květ
Pec východní žárem hoří
Věčný brusič drahokamů přehlíží své dílo
Každou kapkou celé slunce září
V ženě rodí se drahokam země
Bolestí vstoupil, usmál se jemně
Jak drahokam ranní rosy světlo chválí
Na trávníku lásky tichý a malý

Tráva usychá pod slunečními paprsky
Ztrácí se rosa ranní
Rozplyne se závoj první jinovatky
Když slunce východ rozjasní
Tak rychle mizí život člověka
Démantem zasvítil, vzhůru pospíchá
Jaké to bylo? Šlo to, ale trochu jsem se nudil

Východ se zatřpytí veselím, ale poledne
Nevzpomíná předešlé slávy
Rudé listí zapadajícího stromu života
Je setřásáno s větví oblohy
Lidé ve městech, v domech ze šuplíků
Králíkárna, odchov tvorů, zastavárna hříchů
Režim myšlenek, režim dne,režim odevzdání
Mám tě rád je prášek na noc, co z rádia zazní

A sluneční strom, rozkvetlý květy červánků
Jak třešeň zjara náhle opadá
Nocí je pokácen, vyvrácen z kořenů
Kouzelník slepoty svým pláštěm zamává
Tak rychle mizí život člověka
Volám naň Stůj, ale on nečeká
Noc vylézá ze své klece a kolem se plíží
Slunce leze do své pece, tvář mi ozáří