Post-Hudba - H​ä​kkinen a Frentzen

Pustím si ticho a půjdu se projít
Vyhnout se ulicím, co k tobě vedou
Znám každej roh. Vím, kam se schovat

Srdce by chtělo, ale hlava se bojí
Všechny ty obavy zabalit s sebou
Ještě je ráno budu potřebovat

Ožralí kluci si daj ještě deci
To, co jim patří, si nenechaj krást
Každýmu vysvětlí, co všechno vlastní

Každýmu odříkaj seznam svých věcí:
Telefon. Sluchátka. Občanka. Pas
Holka, co je tu se mnou a co jsem tu já sní

Cesta se klikatí jak návrat ze soboty
když jdeš domů první, ale stejně je pozdě
A za nádražím na dvě se půlí

Až všechno utratím, stopy se rozmlží
ale tvůj hlas a ten druhý hlas pořád
naráží do stěn
Pořád je slyším
šeptat v žilách ulic

Dnes se to nehodí. Zítra mám volno,
ale pochopím, když řekneš, že se ti nechce
topit se ve víně
Trochu si šlapat na paty

A trochu závodit. Narážet do sebe
Míjet se v zatáčkách jak
Heinz-Harald Frentzen
a Mika Häkkinen
v devětadevadesátým

Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit x6