Jaromír Nohavica - Jen mě nelituj

Jen mě nelituj
neklepej na mé dveře
s chryzantémou v dlani
hra na litování
končí v prvním tahu
neplivej lásku na podlahu
nestůj mi u bytu

Jen mě nelituj
ta slova jsou jen guláš
dvakrát přihřívaný
a to mě nezachrání
a to mi nepomůže
a tak nesvlíkej mě z kůže
celý zvědavý

Celý zvědavý
jak vlastně vypadá
takový malý pohřeb
na který si člověk sám nastřádá

Jó kdybych byl vrabec
sezobal bych zrní
všem ptákům
co v okolí jsou
srdce měl bych slabé
a žaloudeček plný
a duši rozčepýřenou

Jó kdybych byl holub
roznesl bych psaní
od domu k domu
do všech světových stran
a pak četli bychom spolu
co píše tamta paní
a co píše tamten pán
Jó kdybych byl
žil bych si žil
a šťastný bych byl
jako pytel blech
ale já jsem co jsem
a nevěřím lítostem

Jen mě nelituj
opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů
nejsem přes palubu
ten plavčík co to řekl ten se spletl
koukni se na racka jak vzlétl
směrem k úsvitu

A tak mě nelituj
člověk se rodí jednou
a umírá i stokrát
slza je pořád mokrá
jak za časů krále Leara
a já potichu v sobě sbírám
sílu i odvahu

Stojím na prahu
a koukám velká paráda
z mých dveří vychází pohřeb
na který jsem si sám nastřádal

Jó kdybych byl káně
vysoko bych létal
střemhlav padal dolů
jako archanděl
a na severní straně
nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl

Jó kdybych byl sýček
na těšínské věži
burmistry a pány
ze sna budil bych
a v půlnoci bych křičel
jak to leží a běží
a k ránu bych pak ztich

Jó kdybych byl
žil bych si žil
a šťastný bych byl
jako pytel blech
ale já jsem co jsem
a nevěřím lítostem