Lucie Vondráčková - Bránou zázraků

Žádná pec, z té slez, už víš sám
proč právě já se noc co noc ti zdám
čím můj hlas a sen, cos měl
k nám tě vedou

Sen je víc než strach, tak zbal svůj vak
přímo hleď, hned teď jeď a žádný až pak
i když jen jako stín dál za tajemstvím
já jdu s tebou

Je tam hrad a sráz a drak
a když žádný nebezpečí tě nepoleká
já přání mám
abys čím dál víc chtěl znát to, kde spí
Země pohádek tvých, nekonečných
kde nádvořím
vítr teď fouká

Bránou zázraků
pod vlajkovím
kde vyvoleným se mává
Bránou zázraků
prochází ten, kdo den co den
jen za svým snem si stál
Žádným se o ten svit
nenechá připravit
za svým snem jde dál

Máš svůj meč a štít a luk
a tvůj kůň se ptá jsem já snad vzduch?
tam kde ptáci krouží nad jeskyní
staň se sebou

A když království už málem máš
jednu z nás si právem teď vybíráš
hledej líp, vždyť krása fakt není vším
hádej kterou?

Je tam hrad a sráz a drak
a když žádný nebezpečí tě nepoleká
já přání mám
abys čím dál víc chtěl znát, to co má
Země pohádek tvých nekonečná
kde nádvořím
s tebou se toulám

Bránou zázraků...