Marta Kubišová - Cesta

Dneska už nám žádný nepoví
Kdopak ji tam dal
Harmoniku kdo dal do křoví
A kdo na ní hrál?

Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou
Chlubil se její perletí
K přečtení není ani nápis azbukou
Kdopak ví, kdo písně na ní hrával?
O hloubce tůní v očích dívky copaté
O břízách bílých jak sníh.
O cestě, která končí v louce zaváté
O cestě stepí na koních.
Harmonika v křoví dožívá
ztratila už dech
Už se jenom větrem zachvívá - prostřelený měch.
Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou
Chlubil se její perletí
k přečtení není ani nápis azbukou
Kdopak ví, kdo písně na ní hrával?
O jarních vodách, které cestu zaplaví
O lidech dobrých i zlých
O duši, která věčným steskem bolaví
O bílých křížích na polích.
Harmonika v křoví dožívá
ztratila už dech
Už se jenom větrem zachvívá - prostřelený měch.
Jarní vody, duše, cesta, kůň
Kdo to vlastně hrál
dívčí copy, louka, oči, tůň
A co bylo dál?
Jarní vody, duše, cesta, kůň
Kdo to vlastně hrál?
Dívčí copy, louka, v očích sůl
A co bylo dál?