Asonance - Přej těm poutníkům štěstí

Vás Irové stateční volám za irskou zem,
zapřísahám vás, kde jste, kam se ztrácíte jen?
Synové irských dívek navždy odchází
a tisíce jich plují k břehům neznámým.

Přej těm poutníkům štěstí
na cestu dalekou.
Požehnej jejich pouť
za Amerikou.
Rodné Irsko opouští,
nemohou dál v něm žít.
Sbohem domove sladký,
musím odejít.

Poslední noc před cestou nespí a litují
když se pak časně ráno rozloučit mají.
Dlouze matky políbí, pak otce obejmou.
Sbohem rodiče drazí, vrátím se jednou.

Hloučky přátel a známých, dívek i dětí.
Stisky rukou střídá vřelé objetí.
Slzy po tvářích tečou, do trávy padají,
koně v postrojích vozů už se vzpínají.

Loď už v přístavu čeká, pláč nikdo neskrývá,
ten kdo šátek nemá, jen rukou mává.
V dálce přístav už mizí a pobřeží s ním,
sbohem domove drahý, už tě nespatřím.

Já litoval mámu, co syn jí odešel.
Jeho otec pro něj celý život se dřel.
Celý život se snažil, aby syn lépe žil.
Teď, když jsou oba staří, on je opustil.