Lucie Vondráčková - Manon

S tebou léto krátký se mi zdálo
a nebylo to málo
co naučils mě znát
A slunečnice závistí jen žloutly
že nikdy neprokoukly
co nutí mě se ptát

Čím to že já
chci být
jen s tebou
Akdyž tě mám
svět se točí
čím dál tím víc

Jak tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
a vůbec nic co bylo dříve kolem nás
jenom ty a já
a pak slunce který mám
nad hlavou
popletenou
Jen ty a já
a jenom slunce který nám
nám nám nám
ráno stoupá
nad hlavou

Jsem Manon která přijíždí sem z dálky
a nemůže už zpátky
a neví kam jít má

Pro Des Grieuxho vkládá do košíků
pár motýlů pár hříchů
a pak mu povídá

Čím to že já
chci být
jen s tebou
Ä když tě mám
svět se točí
čím dál tím víc
...víc než nejdelší

Tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
a vůbec nic co bylo dříve kolem nás
jenom ty a já
a slunce napořád
koulí
ten svůj velkej míč
jeho paprsků pár
s tebou chytám
dřív než počítač čas
k sobě stáhne zas
z plochy všechno co právě
láska láska láska
má pro nás

Tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
a vůbec nic co bylo dříve kolem nás
jenom ty a já
a slunce napořád

Tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
a vůbec nic co bylo dříve kolem nás
jenom ty a já
a slunce který dál
pálí
nám nad hlavou
Nám dvěma nad hlavou
Jen slunce který nás pořád dál pálí...