Marta Kubišová - Docela všední obyčejný den

Docela všední obyčejný den
k večeru o půl šesté
ulice hoří do tmy neónem
v tom starém pohádkovém městě
Docela všední docela všední den
víc kouzla má než krásný sen.

Snad právě v této krátké minutě
se někde lidé smějí
anebo bloudí v dlouhé samotě
tisíce lidí v beznaději
den šťastných schůzek den smutných rozchodů
den plný krás den marných snů.

Zatímco kolem planou lampy tmou
za mořem ráno vstává
smutná se věčně střídá s veselou
a život s člověkem si hrává
najednou končí co právě začíná
a trvá dál co končit má.

Snad právě v této chvíli pro lidi
písničku někdo skládá
a při tom vůbec vůbec nevidí
jak ho má jeho milá ráda
pro samé hvězdy s dalekým vesmírem
on nevnímá svůj všední den.