Marta Kubišová - Jaká je to nádhera

Pro jedinou kapku rosy,
tu mezi stébly dvěma,
pro tu korunu stromu,
svět budu chválit jen.

Pro odlivy, přílivy i to cosi,
co ani jméno nemá,
žasnu a děkuju tomu,
že probudí mně den.

Jaká to nádhera,
až závrať mám, ta nádhera,
to snad se zázrak děl,
snad někdy na zem vstoupil archanděl.

Pro okamžik, kdy dovede múza
přetavit sólo v duet,
pro árietu od Carusa,
dnes a denně léčím své rány.

Zas pro Petrarcovy sonety,
zas pro Gauguinův úlet
i okovy na nohou se proměnily na květy
a s těmi do všech nepohod jít se dá.

Schraňovat mamon, k čemu a na co,
když je tu a zdarma Don Giovanni,
jdu světu lepšímu v ústrety
a on mi vše dal, co má.

Jaká to nádhera,
až závrať mám, ta nádhera,
to snad se zázrak děl,
snad někdy na zem vstoupil archanděl.

Pro jednu malou planetu,
co asi tvář má dvojí,
vždycky budu připravena ke střetu,
mně za to náš svět stojí.

Podívej tam na tu klenbu,
je ti snad málo krásná,
tolika třpytu a my tu,
řeknem noc, nic víc.

Kdo chceš, tak se mnou čti z hvězd, ano,
co je tam provždy psáno příběhů
a cesty ty k naději a pravdě,
neznají konců, jsou bez břehů.

A ten, kdo je otcem téhle říše,
co kraluje těm dávným rampám,
nevěřím, že svět kdy odepíše
a tak temně svítí zas lampa.

Jaká to nádhera,
až závrať mám, ta nádhera,
to snad se zázrak děl,
snad někdy na zem vstoupil archanděl.

Jaká to nádhera,
až závrať mám, ta nádhera,
to snad se zázrak děl,
snad někdy na zem vstoupil anděl.