Václav Neckář - Perla

Perla byla nejkrásnějším koněm
Který mě kdy v sedle nosíval
Když jsem její boky stisknul
Lehounce, vždy přešla v prudký cval
Dotyky se dala vésti
Tuhle krátkou chvíli štěstí
Má rád každý žokej

Nenajdu už nikdy koně
S její krásnou, něžnou, klidnou povahou
S její stříbrolesklou srstí
S bleskem v očích, bujnou hřívou za hlavou
Věřte mi, že bez nadsázky
Na nás vždycky vyšly sázky
Já byl její žokej

V závodě o velký pohár
Jezdce prvního jsem lehce dohonil
A on se náhle v sedle shýbnul
Vztekle tajně bičem Perlu uhodil
Perla byla klisna skvělá
Před závodem rozechvělá
A já byl její žokej
Půl roku jsem v sádře ležel
Říkali mi - Perla už je dávno fit
Bujnější, než byla prve
Uvidíš, že opět budeš favorit
Když jsem z nemocnice vyšel
Potom poprvé jsem slyšel
S ní už je ámen

Stál jsem jako bludný kámen
Řekli mi, že nemohla už na nohy
Poslední jí sedlo dali
Sedlo měkké, připravené pro bohy
Jede závod smrti, lásky
Na ten nejsou žádné sázky
To ví každý žokej
Všechny poháry a věnce
Sebral jsem a na smetiště vyhodil
Řek jsem - kdo ji uhodil
Tak toho musí také potkat jeho díl
Neboť zabil pro kus zlata
Slávu, která je mu svatá
Víc než život

Potkal jsem ho v prázdný stáji
Do dlaně jsem náhle popad jeho bič
Viděl jsem strach v jeho očích
Řek jsem: „Zmrzačils mě, zabils a teď křič”
V boxech koně ztichli náhle
Jenom z dálky zazněl táhle
Smích kopyt Perly
Kolikpak ti dali peněz
Že jsi v tom mizerným derby zvítězil
A byl bookmaker spokojen
A kolik jsi z něj všivejch prachů vyrazil
Řekni, noviny co psaly
Do titulků jistě dali
Tvý nevinný jméno

A jak tě chválil manažér
Snad nebyl z tebe celej pýchou bez sebe
A všichni přátelé z tvý stáje
Vybájili tvoji jízdu do nebe
Na vavřínech spal jsi klidně
Zatímco mně bylo bídně
Máš tvrdý spánek
Byl velký potlesk na dráze
Když moje tělo odnášeli v nosítkách
A dámy z tebe šílely
Když Perlu vzadu stříleli
Ty sháněl jsi se po kytkách
Víš, čím byly tolik těžký
Tím, že já teď chodím pěšky
A mám srdce prázdný

Teď se díváš do očí
Kterým jsi s tímhle bičem
Radost navždy vzal
Moh bych tě bít - tu sílu mám
Jenomže já jsem tenhle závod navždy vzdal
Bylo vás víc, nebyl jsi sám
Celej stadion byl vyprodán
A já jel naposled
Ptáte se, jak to dopadlo
A jestli jsem tím bičem uhodil
Ne, nebylo proč
Jen jsem jej přelomil
A pod nohy jsem mu ty třísky pohodil
Čelo se mu lesklo potem
V duši strach jej bodal hrotem
Tím ostrým jak břitva

A šel jsem pryč a vzpomínal:
Perla byl nejlepší kůň
Co mě v sedle nosíval
Když jsem její boky stisknul
Lehounce, vždy přešla v prudký cval
Dotyky se dala vésti
Tuhle krátkou chvíli štěstí
Má rád každý žokej