Helena Vondráčková - Šlechtici

(Tůtu tůtutů tututu tůtu,
tůtu tůtutů tututu tůtu).
Za králů šlechtici
museli přilbici vzít
(tůtu tůtutů tututu tůtu)
a jiné šlechtice
chtíce či nechtíce bít.

K tomu měli
boží požehnání, halelůja.
A tím byli, můj ty Bože, hnáni
do utkání.
(Tůtu tůtutů tututu tůtu)

Šlechtic by pro dámu,
co růži podá mu, pad.
(tůtu tůtutů tututu tůtu)
Pak se šli za krále,
když měl král na mále, prát.

K tomu měli
boží požehnání, halelůja
a tím byli, můj ty Bože, hnáni
do utkání.

A kdyby přišel sám král,
řeknu: Hochu, kroť se trochu,
nechoď už do bitvy,
zmizely doby tvý v dál.

Dáma i s růžemi,
lhostejná může mi být.
Dnešnímu člověku
nesluší k obleku štít.

Doby ty jsou
dávno zažehnány, halelůja.
Nadšeně už nikdo do utkání
neuhání.
(Tůtu tůtutů tututu tůtu)

Papapapá papá papapapá papá pá,
papapapá papá papapapá papá pá

Doby ty jsou
dávno zažehnány, halelůja.
Nadšeně už nikdo do utkání
neuhání.
(Tůtu tůtutů tututu tůtu,
tůtu tůtutů tututu tůtu,
tůtu tůtutů tututu tůtu).