Jaromír Nohavica - Úvěr času

Spusťte, prosím vás, rolety s modrými pruhy
doktor pro mě už lektvary hotové má
k mému lůžku dnes přišli ti, u nichž mám dluhy
moje Víra a Láska a Naděje má

Sáhnu hluboko do kapes a marně hledám
prázdná tobolka sklouzla mi na parkety
"Moje Víro, proč pláčeš a proč jsi tak bledá
za mě sto dalších dlužníků zůstane ti"

Hlavu zvedám a něžně se rozhlížím kolem
kam jsem schoval ten papír a co jsem to psal?
"Matko Naděje, neplač a netrap se bolem
za mě sto dalších synů ti zůstane dál"

K Lásce vztahuji ruce své, zda ještě zná mě
ona řekne mi kajícně polohlasem:
"Nebuď smutný a netruchli, věčná je paměť
a já ve jménu tvém sebe rozdala jsem"

"Ať už kdokoli líbal tě, kdokoli laskal
ať už plamének hřál tě či požár tě hřál
lidská hloupost je věčná, však věčnější láska
dluh je vyrovnán, trest vykonán, žijem dál"

Venku svítá a já ležím čistý a klidný
bílým vlajkám se polštáře podobají
mé tři sestry, tři ženy, tři soudcové vlídní
poslední úvěr času mi otvírají

Mé tři ženy, tři sestry, tři soudcové vlídní
trvalý úvěr času mi otvírají