Lucie Bílá - Zkus mi psát

Zkus mi psát o svý lásce
Snad umím ještě trochu číst
Jak's měnil svět se mnou v náručí
A zkus mi psát
Čím jsi býval
Ráda si uložím ten list
Na věky ho zakopám tam někde pod vrbou

Do kořenů slova vsáknou
Až bude ten strom lístky mít
Na každým z nich jedno slovo mám
Jak v dešti sám si spával
Zas ve větvích si můžu číst
I když ten příběh ještě z dálky znám

ooooou

Zkus mi psát jak's mi psával
Když slova byla víc než hřích
Když jsi pak sám u baru stál
Nemohls pít dál
Za nocí, za nocí úplňkových

Budu mít strom plnej básní
Ve větru cinkaj jako okovy
Copak se ženská někdy poučí
Zas bude stát jak hloupá
i když si dočetla ten strom
Jako už tolikrát s větrem v náručí

Tak zkus mi psát o svý lásce
Snad umím ještě trochu číst
Jak's měnil svět se mnou v náručí

Zkus mi psát o svý lásceoooou
Zkus mi psát o svý lásceoooou
Zkus mi psát, zkus mi psát, jeeeeeeeeeee
Zkus mi psát, zkus mi psát uuuuuuuuu