Lucie Bílá - Já svý pády znám

Kdo zná mě trochu víc,
že neskušenou a osudem tak zkoušenou,
vůči dnešku jinou.
se sádrou na měsíc,
věčně odřenou na rukách i v kolenou,
a převážně svou vinou.
Jak léta jdou sílu mám,
čelit stále dalším,
špatným náhodám.
Já která léta už svý pády znám,
odvážná svým blízkým se zdám,
zážitky chrání mě na slepý pád,
předvídám a nechci se vzdát
já nesmím se bát.
nemůže nikdo říct,
že se nestanou náhody zniž se nestanou,
věci které těší.
A já se vklidu víc,
každou vteřinou,
když děti jdou ve s peřinou a z balkónů se věší.
Jak léta jdou sílu mám,
čelit stále dalším špatným náhodám.
Já která léta už svý pády znám,
odvážná svým blízkým se zdám.
zážitky chrání mě na slepý pád,
předvídám a nechci se vzdát
já nesmím se bát.
Ta na to má,
ta to dá ,
my to víme, víme.
Ona to vzládne.
Ta nato má,
my to víme,víme.
Já nesmím se bát.
Ta na to má,
ta to dá
my to víme, víme.
Ona to vzládne.
Ta na to má
my to víme, víme.
Já nesmím se bát.
chooou.
V záplavě pírek,
teď já sílu mám.
Já sílu mám.
že vzládnuto ví bůh jen sám.
ví bůh jen sám.
úzdechů dráhu,
sem tančící tank.
Sem tančící tank.
do díla však mám chuť se dát.
Do díla se dát.