Marta Kubišová - Měj mě trochu rád

Ráno ťuká na můj prá-áh,
tvůj stín po mně ruce vztá-áh,
pojď a měj mě trochu rá-ád,
pojď, už nemá cenu lhát,
víš, tyhle chvíle já dávno znám,budu sama, budeš sám,
musíš jít, na tom nikdo nic nezmě ní.
To jen já srdce mám jako vyloupenej krám,
smutnej krám, plnej bídy a trápení, trápe ní-í.

Líbej mě a svírej dá-ál,
divnej sen se mi dnes zdá-ál,
přilba, kůl a rzivej drá-át,
boj se, máš se čeho bát,
víš, tyhle chvíle já dávno znám,
budu sama, budeš sám,
musíš jít, na tom nikdo nic nezmě ní.


To jen já a můj svět budem čekat tisíc let,
až můj pláč jako Niobe zkame ní.


Pojď a měj mě trochu rá-ád,
pojď, už nemá cenu lhát,
měj mě rá-á-ád.