Pavel Roth - Zahrada ticha

Je tam brána zdobená, cestu otevírá,
zahradu zelenou, všechno připomíná.
Jako dým závojů , mlhou opředených,
vstupuješ do ticha, cestou vyvolených.

Je to březový háj, je to borový les.
Je to anglický park, je to hluboký vřes.
Je to samota dnů, kde jsi pomalu zrál.
V zahradě zelený, kde sis za dětství hrál.

Kolik chceš, tolik máš očí otevřených.
Tam venku za branou, leží studený sníh.
Zpočátku uslyšíš, vítr a ptačí hlas,
v zahradě zelený, přejdou do ticha zas.

Světlo připomíná, rána slunečných dnů,
v zahradě zelený, v zahradě beze snů.
Uprostřed závratí sluncem prosvícených
vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

Je to březový háj, je to borový les.
Je to anglický park, je to hluboký vřes.
Je to samota dnů, kde jsi pomalu zrál,
v zahradě zelený, kde sis na dětství hrál.