Václav Neckář - Patrick

Dlouhej Patrick a jeho malinkej syn
Vstávají denně časně ráno
Zdraví slunce a pozdraví trávu
A všechno ostatní je jim dáno
Nezamykaj, nemaj dveře
Jen sa ráno zvednou a jdou dál

Patrick má modrej telefon
Kterej nikdy nezazvoní
Celej den u něj sedává
Čeká, poslouchá, hlavu kloní
Potichounku do něj brouká
Dokola si stále zpívá
Svo-o-ou, svou, píseň svou

Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Já chci tam, kam mraky se teď řítí
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Hej, ty tam, poslouchej

Patrick říká: Auto, synku
To je jen železnej motýl
Nechytej ho ještě, nenašel se ten
Kdo by ho zkrotil
Porazí tě, zabije tě
A pak klidně tiše letí

Nejlíp je ti v měkký trávě
V chladným stínu stromů
V kteroukoliv pak stranu půjdem
Půjdem jen směrem domů
Pak vzal Patrick telefon
A do sluchátka mlčel píseň
Svo-o-ou, svou, píseň svou

Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Já chci tam, kam mraky se teď řítí
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Hej, ty tam, poslouchej

Z bílých zdí jde strach
Plášť a bílý práh
Křídla, který máš
Marně rozpíná-a-a-áš

Doktor řek: Patricku, auta jsou auta
Tvůj telefon není zapojen
V moderní společnosti každý má dům
A s výchovou syna nejsem spokojen
Blázen Patrick teď naposledy sedí
A do dlaní někomu telefonuje
Píseň svo-o-ou, svou, píseň svou

Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Já chci tam, kam mraky se teď řítí
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej

Dlouhý týdny jdou
Jen tak náhodou
Přísný přesný čas
Kráčí kolem ná-a-a-ás

Jen sem tam zvoní
Můj žlutý telefon
A nikdo tam