Vladimír Merta - Pravda o Marii

Jak mohla vzniknout legenda o jediné žženě
jediné neposkvrněné žženě
když ze zástupu jiných nevystupuje takto žžádná
Maria byla předurčeně krásná
o samotě vodě a chlebu
Dítě podzimu a podzimního větru
sama samojediná
vyrůstala na rozhraní zahrady a lesa
sbírala maliny a nosila je dětem odnaproti v nádobách z dlaní
Byla užž staršší kdyžž ji poslali na trh
protožže jim v ní unikalo jejich mládí
Okrádali ji denně a schválně
otevírali před ní studnici nadbytku
Zacházela daleko do hor dál od lidí
někdo ji náhodou potkal
smála se kamenným smíchem světic
Stala se z ní tehdy madona chleba
Stala se z ní tehdy madona chleba

Nocí byly dlouhé samota krutá jako zabíjení zvěře
do tmy ji lákaly pootevřené dveře
Rozhlힾela se kolem sebe bezmocně a dlouze
obnažžená s holýma rukama proti dívčí touze
Zvrátila hlavu dozadu a vykřikla ...Ježžíšš!
Louka se pohnula a ptala se: věř횹?
A tehdy se z ní stala madona těla
A tehdy se z ní stala madona těla

Josef božží pastýř léčil stáda dotykem ruky
bosýma nohama hladila kamenitou zem
Měl někde dům prostřený stůl nevěrnou žženu
žživil se bláznovstvím jedl a pil vem kde vem
Na kažždém rozcestí si znovu házel halířem
Vstoupil do spánku Marie tanečním krokem
dotýkal se jí pod pokrývkou dechem hvězd
Přecházela nad ní oblaka modré záře
jako žžhavý a bezmezný obřad z nebeských bran
a Maria věděla že Josef k ní přiléhá ze vššech stran
Poznala žže v ní na nic víc nezbývá místa
zvrátila hlavu dozadu a vykřikla: Ježžšíš!
A Josef se pohnul a optal se: -- Ty na něj věříšš? --
A Maria řekla:-- Ano
Jsem si tím jista
Ve jménu ducha otce a syna svatého Ježžíšše Krista --
ucítila v sobě tání a pohnula se do tmy jako jarní sněhy
vlila se do ní řeka s nedohlednými břehy
A Maria nabízela Josefovi ústa
připadala si prázdná zbytečná a pustá
Odtahovala se od něj neznatelně tělem
čista a prazdná nádoba na božží lásku
ulehla pod ním na zem do oblázků
Josef k ní cestu naššel v době zrání
a tehdy se z ní stala madona vzdání

Neznatelným pohybem rozpletla kolem něj nohy
a Josef ztratil tvář a zmizel v početí
ve kterém se dotýkaly jejich pocity
a odkud vstoupil do jejího žživota
náhle a neohlᚹen
jurodivý chlapec z nemnoha silných Ježžíšš
A Maria se Josefa zeptala: -- Teď na něj věř횹?
A tehdy se z ní stala madona žžena
A tehdy se z ní stala madona žžena
Maria
Maria
Maria
Maria
Maria
Maria
Maria