Marek Ztraceny - Ztrácíš

Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou na zpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej...

A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě obětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty sníš..
čas pluje dál, doufám, že víš...

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej... jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej... jejé

A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám život mizí mezi prsty.
Jsme jak hnutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme kam míří naše cesty.
A když ostatní jenom přihlížej a ty sníš,
čas pluje dál, doufám, že víš... jéé

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej... jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej... jejé

Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá...
Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá...

Stoupám ze dna vzhůru,
vzhůru vodou pluju.
Svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím.
Stoupám ze dna vzhůru,
opouštím tvoje vody.
Bortím tvý hráze, stoupám,
v lepší život doufám... jéé

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej... jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej... jejé
Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá...
Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá...

A ke dnu stoupá...