Marta Kubišová - Měsíční fontána

Otvírá se tiše do zahrady mříž,
přicházíš s měsíčním světlem stále blíž,
v paprscích na záhon padá měkce tichý smích,
tichý smích sedl si do záhonů růží.

Zavírá se tiše do zahrady mříž,
přicházíš trávníkem ke mně stále blíž,
modrou tmou paprsky do trávníku prstem zvou,
ruku tvou zachytím nad záhonem růží.

Jak vůni do větví vítr si sed jak faun,
nocturno píská tmou, v dvojhlase s fontánou,
do větví padají ty tóny jak rosa,
stříbrným světlem zvučí,
vezmi mně do náručí,
nemůžu tu přec chodit bosa.

Ty zavíráš své oči do tmy jak když spíš,
spánek tvůj ochráním já a stará mříž,
kapradím lehce tě po chodidlech pohladím,
svítáním unes mně nad záhonem růží, jak vůni.

Zavíráš své oči do tmy jak když spíš,
spánek tvůj ochráním já a stará mříž,
kapradím lehce tě po chodidlech pohladím,
svítáním unes mně nad záhonem růží,
jak vůni, jak vůni, jak vůni.