Jaromír Nohavica - Martina

Na stole chléb a květina
v kuchyni stojí Martina
a smaží ryby
přišel mi pásek zdaleka
a na něm píseň člověka
který mi chybí

Cop jeho veršů rozplétám
zpívá mi o tom proč je tam
a proč ne tady
a někde dole pod slovy
je ukryt akord mollový
a to mi vadí

Dvacet let prošlo jako nic
a on jenž jezdil na koni
byl z koně shozen
vidím ho jak jde za lesy
v maršálské torně nese si
kyselý hrozen

Vlkem je člověk člověku
a zvony našich útěků
varovně zvoní
to když se snáší hrozná tma
chlap svoji hvězdu poznat má
a rvát se pro ni

Je to jen dvě stě kilometrů
a možná ještě blíže
zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru
setrvalá níže
a dokud trvá svět se nezmění

Dáti si sbohem s Martinou
a pak se vydat za jinou
žil bych si v klidu
kašlal bych na ostnatý drát
a nemusel bych poslouchat
dělnickou třídu

Zabořen v plyši Toyoty
vietnamky dal bych za boty
koupené v Linci
smál bych se z Prahy relacím
o tom jak mě tam podplácí
jidášskou mincí

A k pátku bych si vyrazil
tam co se říká "Nachtasyl"
srovnat si faldy
kolt k celníkovu úžasu
nosil bych nízko u pasu
po vzoru Waldy

Ve spolku místních kurtizán
stal by se ze mne partyzán
protestních songů
řešil bych problém naděje
zpíval o tom jak špatně je
v Grónsku či Kongu

Je to jen dvě stě kilometrů
a možná ještě blíže
zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru
setrvalá níže
a dokud trvá svět se nezmění

Je to jen dvě stě kilometrů
a možná ještě blíže
zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru
setrvalá níže
a dokud trvá svět se nezmění