Jaromír Nohavica - Svatky slunovratu

Od rána zvoní u mě telefon
a já ho radši nezvedám
od rána zvoní u mě telefon
a já takový normální strach mám
že na mě vědí něco co na sebe nevím ani já
ani já

O svátcích slunovratu převlečen za maňáska
hrál jsem co hrál
rum pil třaskavé kapsle třaskal
a boží jméno nadarmo do úst bral
a on se na mě dívá a vidí co nevidím ani já
ani já

Oči máme po otcích
a vlasy po matkách
ale jsme napůl sirotci
a napůl děti všech
hledáme jména na náhrobcích
a jiných památkách
my bezprizorní my umístění
v panelových internátech

V muzeu voskových figurín
svítí modrá lucerna
hlídač dal si dvacet
a jeho stará doma je mu nevěrná
zloději zloději zloději
tišeji tišeji tišeji

Dejte mi krompáč rýč a lopatu
já nejlíp znám své rozměry
dejte mi krompáč rýč a lopatu
a počítejte údery
prvý druhý třetí čtvrtý
od narození k smrti

Oči máme po otcích
a vlasy po matkách
ale jsme napůl sirotci
a napůl děti všech
hledáme jména na náhrobcích
a jiných památkách
my bezprizorní my umístění
v betonových internátech