Těžkej Pokondr - Vinetů

Znáte je všichni, ti dva pamatují časy,
kdy prérie i vigvamy byly větší,
ohnivá voda lacinější a indiáni opálenější.
I já to pamatuji, byl jsem náčelníkem kmene Apačů,
byly to těžké, ale krásné časy, rád na to vzpomínám.
A z toho všeho zůstaly jen vzpomínky
a oni - Těžkej Pokondr.
To byl indiánský sen.

Sen snů, jenž krouží prérií,
sen snů, sem z vyšší sféry slít,
sen snů seslal sám Manitů,
to zná Vinetů.

No Nšoči, je teda prima kus, hm hm, a má i vkus,
na ohništi peče špek, šaman namíchal lék,
lysohlávky, co nasušil, když ještě Inčučůna žil,
v ruce svírá amulet, dnes nás čeká dlouhej let.
Pod vlivem kouzel těhle hub i tlustý bizon náhle zhub,.
Apači hledí na měsíc a ten, co sněd houby trochu víc,
zažívá, co je pravý ráj, neboť se mu zjevil
na železném oři sám - Karel May.

Sen snů, jenž krouží prérií,
sen snů, sem z vyšší sféry slít,
sen snů seslal sám Manitů,
to zná Vinetů.

Jó, je to fajn, ten sen, co mám vždycky za úplňku,
samej bizon, stáda, která nikde nekončí,
mírný, tichý zimy, pevný luk a šípy, tomahawky,
a v létě spousta slunce, jahod, malin a tak,
ale hlavně, hlavně, lysohlávky.

Sen snů, jenž krouží prérií,
sen snů, sem z vyšší sféry slít,
sen snů seslal sám Manitů,
to zná Vinetů.